Nasadila jsem si prsten na prst a sledovala, jak se třpytí, když se o něj otřely sluneční paprsky z okna. Byl krásný, ale byl to zásnubní prsten a začínala jsem z toho být zmatená.

Kámen, co na něm byl, měl dostatečnou cenu na to, aby mě dostal z Milána a já z něj mohla žít naplno celý rok, a na mém prstu působil tak těžce.

Ale ne tak těžce jako myšlenky v mé hlavě.

„Takže mi říkáte, že budu muset