Když jsem ho uviděla, zaplavily mě emoce — vztek a strach — a strach vyhrál, protože jsem se spěšně začala plazit k pultu, ale pak mě popadl za nohy a stáhl mě zpátky. Zatáhl mě za ruku, abych se mu podívala do tváře.

„Luce, do prdele, hledal jsem tě všude. Kde jsi sakra byla?“

Slzy padaly, horké a těžké, smáčely mou žlutou róbu, která se mi teď lepila na tělo. Střelba ustala. Za pultem se nic neh