„Doufám, že získáš tu pozornost, o kterou ti jde,“ vyprskl.

Cítila jsem bolest z jeho slov, protože ta slova něco znamenala. *Takový kretén*, odfrkla jsem si a otočila se k barmanovi. Věnoval mi široký, konejšivý úsměv a zeptal se: „Manžel zlobí?“ Vzal skleničku a položil ji přede mě. „Nebojte, na to něco mám.“

Zamračila jsem se, zavrtěla hlavou a řekla: „Není to můj manžel.“

„*Mon Dieu*,“ zatváři