Měla jsem oprávněný důvod k panice.

Stála jsem s rukou připoutanou za zády k pelesti postele. Nemohla jsem se ani pohnout. I přes všechen ten strach mnou ale projíždělo vzrušení, když jsem sledovala, jak se na mě dívá. Ruce měl ležérně v kapsách a němě mě provokoval, abych si postěžovala nebo jen pípla, jak je mi to nepříjemné.

Mlčela jsem. A ani jsem se nehnula.

Krabici měl za sebou a v ruce už d