Cítil, jak jí ztuhla ramena a žaludek se jí sevřel v křeči. Povzdechl si, opřel si čelo o její šíji a vdechl její vůni.

Byl za ní proto, aby mu neviděla do tváře, až ta slova vypustí do ticha pokoje? Až jí je zašeptá do ucha?

Nebo se jí to jen zdálo?

„Ciro…“

„Já vím. K neuvěření.“

Chtěla přikývnout, ale tělo ji odmítalo poslouchat.

Jeho hlas slábl. „Jsem troska. Mám snad každou chybu, na kterou si