Lucia zamrkala a ocitla se tváří v tvář dokonale bílým stěnám, zatímco kdesi v dálce slyšela pípání přístrojů. Necítila své tělo a usoudila, že je v nebi.

Jen v nebi by to takhle nebolelo, jen v nebi by se cítila tak v bezpečí. Tedy, v nebi a v Cirově přítomnosti, ale protože nebyl nikde v dohledu, možná byla opravdu v nebi.

Čekala, až si pro ni přijdou andělé, odvedou ji do ráje, setřou jí slzy z