Alessia pomalu vyplouvala z poklidného spánku. Cítila se, jako by odpočívala na obláčku, zavinutá do hřejivého zámotku, který ji chránil před hrůzami reality. Upínala se k tomu měkkému materiálu, zoufale toužíc zůstat v té tiché prázdnotě. Jemné zatřesení ramenem tu iluzi roztříštilo. Nějaký hlas vyslovil její jméno a stáhl ji zpět do bdělého světa.

S námahou rozlepila víčka. Vysokými okny proudil