Když se Valerio probudil, pomalu otevřel oči a zjistil, že leží v neznámé posteli. Na okamžik měl v hlavě zmatek, než si prohlédl okolí a uvědomil si, že je v nemocničním pokoji. Ve vzduchu se vznášel sterilní pach dezinfekce a pravidelné pípání přístrojů naplňovalo místnost děsivým rytmem.

Jeho pohled se stočil a srdce mu poskočilo, když spatřil Alessii klidně spící na křesle vedle jeho postele.