Alessia Valeriem jemně zatřásla. Pomalu se začal probouzet a otevřel oči. „Nějak nemůžu usnout. Chtěla bych se jít projít. Půjdeš se mnou?“ zeptala se tiše.

Podíval se na ni jedním okem a pohlédl na její tvář. „Myslíš to vážně, anděli? V tuhle hodinu?“ zeptal se a v hlase měl stále znatelnou ospalost.

„Vypadám, že si dělám srandu?“ odsekla a hravě přimhouřila oči.

„Ne! Myslíš to vážně,“ zašeptal.