„Ahoj, manžílku. Večeře je hotová. Kdy budeš doma?“ Stiskla jsem odeslat a s úzkostí čekala na jeho odpověď.

O pár okamžiků později mi zavibroval telefon a já ho nedočkavě odemkla, abych si přečetla Calebovu zprávu. „Pořád trčím v kanceláři. Dej mi hodinu a budu tam. Promiň, lásko.“ Neubránila jsem se povzdechu, ve kterém se mísilo zklamání s pochopením. Zdálo se, že nároky jeho práce nikdy nekonč