Pohled Daria.

Když jsem pomalu otevřel oči, přivítalo mě ostré, sterilní světlo nemocničního pokoje. Zmatený a slabý jsem několikrát zamrkal, dokud se rozmazané postavy kolem mě nezaostřily. Byla tam Lina, její oči plné obav i úlevy, a po jejím boku stála má rodina, v jejíž tváři se zračila hluboká starost.

„Lino…“ zašeptal jsem sotva slyšitelně.

V očích se jí zaleskly slzy štěstí, když mě vzala z