„Já… omlouvám se,“ zamumlala jsem spěšně a odtáhla se od svého arogantního bývalého alfy. Bohyně, mnohem víc mě znepokojovalo, že stále cítím ty zatracené jiskry našeho spojení, než samotný fakt, že stojí přímo přede mnou. Jak to vůbec bylo možné? Odmítli jsme se navzájem před lety a žádné pouto by mezi námi už nemělo existovat. Neměla bych cítit vůbec nic… že ne?! Na okamžik mi mysl zastřela zmat