*Lyra*

Zůstala jsem stát na svém, odhodlaná nedovolit mu, aby prohlédl mou fasádu.

„Řekla jsem ti pravdu, Alfo. Prosím, nech mě jít,“ trvala jsem na svém. Můj hlas byl propletený lhostejností, když jsem mu oplatila pohled, zpochybňujíc jeho autoritu.

Ale místo aby mě nechal jít, chytil mě za ruku, přitáhl si mě blíž a vzal mě do náruče.

Dech se mi zadrhl, ta blízkost mezi námi byla ohromující.

„