„Ty... pamatuji si tě,“ zablesklo mi v očích poznání, když jsem zachytila věštkynin klidný úsměv.

„Ano, Luno. Jsem to opět já,“ odpověděla věštkyně, její hlas byl vyrovnaný a chápavý. „Říkala jsem ti, že tvá víra tě vyvede z této temné mlhy a odhalí pravdu. A ty jsi skutečně změnila osud, protože jsi věřila ve svou lásku.“

Její slova kolem nás jako by upředla kouzlo a v tu chvíli se mi do paměti