„Ne, matko,“ přerušila jsem ji pevným hlasem. „Už za mě prostě přestaň rozhodovat.“

Její klidný výraz ani na okamžik nezakolísal, když se ke mně otočila, a já se nedokázala ubránit směsici hněvu a nevěřícnosti. Jak mohla za každých okolností zůstat tak vyrovnaná? A co bylo ještě důležitější – jak mohla neustále dělat rozhodnutí za mě, jako bych neměla vlastní vůli?

Byla to sice má matka, ale kdysi