„To nemyslíš vážně, že ne?“ zeptal se Torin a v hlase se mu zřetelně zračilo podráždění.

„Vypadám snad, že žertuji?“ Povytáhla jsem obočí a můj tón byl ostrý a neochvějný. „Soudní jednání je ukončeno.“ S těmito slovy jsem vstala ze svého místa a otočila se k odchodu.

„Počkej, družko!“ vykřikl zoufalým hlasem. „Přišel jsem sem kvůli tobě.“

Ztuhla jsem uprostřed kroku a srdce mě zradilo, když se mi