„To nemyslíš vážně, že ne?“ vyjela jsem na něj a podrážděně přimhouřila oči.

Torin mě chvíli zmateně pozoroval, než mu to konečně došlo.

„Proč bych tu nemohl spát? Je to moje postel,“ odsekl klidným, ale neoblomným tónem.

Nevěřícně jsem na něj zírala, když přešel na druhou stranu postele, posadil se a natáhl své dlouhé nohy. Opřel se a s naprostou ležérností si upravil polštáře.

„Ale… ale říkal js