**Madeline**

Měsíční svit mění zamrzlé jezero na krajinu rozbitého stříbra. Sedím sama na padlém kmeni na hranici lesa, nechávám si kolem obličeje šlehat kousavý vítr a pevně utahuju roztřepené tkaničky bruslí. Prsty mám ztuhlé, nemotorně s ošoupanými šňůrkami zápolím, ale donutím uzly, aby držely. Kůže je otlučená a ostří jsou po letech jízdy po nerovném zimním ledu plná hlubokých vrypů, ale i ta