**Madeline**

Oči se mi rozletí přesně ve vteřinu, kdy na digitálních hodinách blikne 3:58 ráno. Praštím rukou do tlačítka budíku dřív, než stihne vydat jediný zvuk. Zadržím dech a napínám uši do tmy. Dům zůstává mrtvolně tichý. Táta na konci chodby hluboce spí. Pomalu vydechnu. Přímo uprostřed mé hrudi sedí těžký tlak připomínající modřinu. Přitisknu dlaň naplocho k hrudní kosti a silně zatlačím v