**Madeline**

Klečím na promrzlém betonu a obličej mi hoří ponižujícím žárem. Mokrý sníh se mi zařezává do holých dlaní, ale tíha desítek zírajících očí je mnohem horší.

„Jsem v pořádku,“ vyhrknu a snažím se posbírat ty poslední zbytky důstojnosti, co mi zbyly.

Mitchell se postaví přímo mezi mě a Kaelena. Rozkročí se a nastaví svá široká ramena jako pevnou cihlovou zeď, čímž Kaelena odřízne a zabrá