Dveře se za nimi zavřou a já se okamžitě nenávidím za to, že nedokážu svou družku udržet v bezpečí. V chodbě se vznáší Madelinin pach, jahody a smetana smíchané s mým pachem na její bundě. Táhne se směrem k domovním dveřím a pak slábne, pohlcený zimním vzduchem v okamžiku, kdy vyjde ven. Ryker pod mou kůží neklidně přechází, jako by se snažil prodrat ven. *Běž. Sleduj ji. Přiveď ji zpátky.* Stojím