Sylvia mi pomáhá se obléknout, jako by na celém světě nebylo místo, kde by měla být raději. Pohybuje se po pokoji, rozkládá věci na postel, tiše mluví o všem a o ničem, zatímco si stírám z tváře poslední zbytky slz. Vybere mi měkké černé kalhoty, které na zraněné noze nijak neškrtí, hřejivý krémový svetr, jenž mi volně splývá přes zápěstí, silné ponožky a boty s kožešinovou podšívkou. Všechno je t