„Tak jo,“ zvolá máma. „Dost bylo řečí. Čas na hostinu.“

Dvůr se okamžitě dá do pohybu. Gril zasyčí hlasitěji, když se na něj hodí čerstvá řada klobás, a po dlažbě zaskřípou židle. Vedle mě Madeline tiše vydechne. Podívám se na ni. Stále se rozhlíží po dvoře, ramena pod mou rukou má trochu napjatá a její zelené oči vnímají příliš mnoho věcí najednou. Drží se dobře, lépe než většina lidí po takovém