**Madeline**

Jovan visí v řetězech se skloněnou hlavou a dech se mu těžce dere z hrudi. Ramena se mu třesou pod náporem snahy udržet se pohromadě pro těchto pár ukradených vteřin. Při pohledu na něj se mi sevře hrudník a cítím, jak mě hluboko uvnitř zatahá to samé vlákno. To vlákno, které je pohřbené pod vší tou divokostí, hnilobou a zkažeností, a přesto odmítá zemřít. Sylvia se postaví těsně za m