Dalších dvacet minut se Madeline sotva pohne. Čekám, dokud si nejsem jistý, že spí dost tvrdě na to, aby ji už nevyrušil ani sebemenší pohyb gauče. Pak přes pouto protlačím k Domovi myšlenku. *Běž nahoru a přines můj polštář a použitý tričko z mýho koše na prádlo.* Dom na mě zamrká z místa, kde stojí v kuchyni. Jeho oči střelí k mým přes okraj hrnku. *To je dost divná prosba.* Protočím oči a vrhnu