**Madeline**

Sylvia se podívá na nás oba a pak tiše řekne: „Zavřete oči.“ Místnost zmizí v temnotě za mými víčky. Sylviin hlas zůstává klidný. „Chci, abyste si představili louku,“ řekne. „Otevřenou, širokou a nedotčenou. Vysokou trávu, která se vlní ve větru. Stromy v dálce. Nebe nad vámi. Nic stísněného. Nic, co by se na vás tlačilo.“ Snažím se. Zpočátku to působí přesně tak. Snažím se. Představu