Nepohnu se, když zavyje. Myslím, že se nepohne nikdo z nás. Ten zvuk naplní kůlnu v jednom hlubokém, stálém tónu a něco ve mně se na něj upne tak dokonale, že i samotné dýchání mi připadá jako příliš velká námaha. Odpadlíkova hruď se zvedá, jeho tělo se vzpíná proti všemu, co ho drží zpátky, a na jednu nekonečně dlouhou vteřinu jsem si jistý, že to nebude fungovat. Pak se zlomí.

Madeline sedí před