Ta otázka visí mezi námi. Kaelen tam stojí s jednou rukou přitisknutou ke značce na krku a nespouští ze mě oči, jako bych snad na ni mohla znát odpověď. Obrátím se v duchu k Lumi a čekám, že se po tom, jak se před vteřinou naparovala, ozve. Něco. Cokoli. Místo toho se mi dostane jen samolibého ticha. Ví něco, co já nevím, a rozhodla se, že si to zatím nezasloužím. Fakt pomoc.

„Nevím…“ řeknu a věnu