**Madeline**

Konečně se ze mě vydere to první zavytí a provalí se celým bistrem. Cítím, jak mi opouští hruď, cítím, jak ho Lumi nese s tím hlubokým, neuvěřitelným klidem, a na jeden bezdechý okamžik to funguje. Několik odpadlíků padne tam, kde právě stojí. Cítím to – to povolení napětí. Ten unikající vztek. Jak se v nich probouzí jejich lidé. Naděje mě zasáhne tak silně, až to skoro bolí. Možná tu