**Madeline**

Kaelen mě dál drží za ruku, když se vracíme k sálu. Chlad nás následuje dovnitř, proklouzává otevřenými dveřmi spolu s hlukem zvenčí. Tváře mi hoří smíchem, náruč mám plnou výher a po těch hrách mám pořád lehko u srdce. Kaelen vypadá až příliš samolibě. „Tváříš se hrozně samolibě,“ říkám mu.

„To víš, že jo. Podívej, jak dobře se o tebe starám.“ Mrkne a dloubne do mého plyšového vlka.