Madelininy oči se znovu zavřou, ale její ruka zůstává v mé. Nehýbu se. Ani pořádně nedýchám. Její prsty jsou teď povolené, jen tak leží v mém sevření, místo aby se mě držely, ale pořád tam jsou. Pořád jsou dost teplé na to, abych je cítil. Pořád jsou skutečné. Monitor vedle ní dál pípá v pomalém, nepravidelném rytmu a já zírám na křivku pohybující se po obrazovce, protože jestli se na její tvář bu