**Madeline**

Probouzím se sama. Na vteřinu tam ležím s tváří zabořenou do Kaelenova polštáře a vdechuju vůni cedru a kouře. Závěsy jsou napůl zatažené, světlo venku je slabé a šedivé, a postel je na jeho straně studená. Prsty přejedu po prázdném prostěradle, zatímco mě něco zatahá na hrudi. Nejdřív si myslím, že je to pouto. Ten zvláštní, tichý tah, který mě k němu vždycky směruje, i když tomu úpl