Genevieve svírá deku prsty tak pevně, až jí zbělají klouby. Chvíli mi neodpovídá, chvěje se mi na hrudi a uplakanýma hnědýma očima zírá někam za mé rameno. Ostatní odpadlíci pořád vrčí za svými dveřmi. Cítím Kaelenovu potřebu dostat mě od toho všeho pryč, ale on se mnou nepohne. Čeká, a já taky.

„Našla jsem ho,“ zašeptá Genevieve a její hlas zní, jako by ji to bolelo.

Dál jí rukou projíždím vlasy