„Omlouvám se, Mitchelli,“ řekne Madeline a pohladí mě palcem po ruce. „Asi je těžší tě k sobě pustit, než jsem si myslela.“

Na vteřinu se podívám na naše spojené ruce a pak zpátky na ni. „Táta nás možná v mnoha ohledech zničil, Maddy, ale on už tu není. Nejsme ty dvě malý děti, nejsme zranění a hladoví, nebojujeme o přežití v domě, kde jsme se nikdy necítili v bezpečí.“

Oči se jí znovu zalesknou a