**Genevieve**

„Jste připravení, děcka? Jestli brzy nevyrazíte, přijdete pozdě,“ volá Declan zdola, zatímco si už po tisící upravuju cop.

„Kvítečku,“ řekne jemně Dom, když mě zezadu obejme a bradu mi opře o rameno. „Vypadáš nádherně. Přestaň si s tím hrát.“

Natáhne se, aby mi dal ruku pryč, a já po něm plácnu. „To musíš říkat.“

„Jo, ale to neznamená, že to není pravda.“ Usměje se na mě v zrcadle, v