**Kaelen**

Madeline sotva projde vchodovými dveřmi, když ucítím, jak na ni ten dnešní den dolehne.

V chodbě ztichne, jednu ruku má stále propletenou s mojí a kabát jí napůl sklouzává z ramene. Tváře má od mrazu růžové, oči unavené a její duše je pořád ještě křehká.

Dnešek jí něco dal, ale taky si toho z ní hodně vzal.

„Jsi v pořádku, krásko?“ zeptám se tiše.

„Myslím, že jo.“ Zlehka přikývne.

Pomůž