**Conrad**

Sleduji svou dceru, jak se pomalu hroutí, a vím, že je to moje vina.

Udělal jsem jí to já.

Natalia sedí schoulená v rohu gauče s dekou přetaženou přes ramena, jednu ruku tiskne doprostřed hrudi a očima zírá do prázdna. Televize je zapnutá, ale nesledovala z ní ani vteřinu.

Vypadá vyčerpaně.

Ten pohled znám, protože jsem se sedmnáct let děsil, že ho uvidím.

Carmen stojí v kuchyni a předs