**Mitchell**

„Jak vypadám?“ ptám se a otáčím se k Domovi a Kaelenovi, kteří sedí na mojí posteli.

Kaelen sedí v předklonu, opřený lokty o kolena, tichý a ostražitý. Dom leží opřený o lokty, jako by ho sem někdo dotáhl násilím. Je jenom nasraný, protože se k němu Genevieve včera v noci netulila.

„Úplně stejně jako před deseti minutami,“ říká Dom, očividně znuděný.

Beru polštář a praštím ho s ním po