**Mitchell**

Slova mi sotva opustí ústa, když se něco ve mně zároveň uklidní i zpanikaří.

Protože samozřejmě, že to je v pořádku. Samozřejmě, že tu se mnou může zůstat.

Může si vzít můj pokoj, mou postel, moje oblečení, celý můj zatracený život, jestli to znamená, že se bude cítit byť jen o jedinou vteřinu bezpečněji.

Ale ve chvíli, kdy řeknu ano, si uvědomím, že tohle je větší než ta hřejivá, sob