Mitchell

Družka.

Lyra stojí před námi, bílá srst září proti sněhu, tlapky má postavené příliš zeširoka a celé tělo se jí třese šokem z existence v podobě, jakou nikdy předtím nenosila. Uši jí cukají při každém zvuku. Čumák se zvedne, klesne a pak se zvedne znovu, jako by ještě nepřišla na to, kterou věc má očichat dřív.

Ale její oči zůstávají na nás. Na Goliášovi a na mně.

Goliáš se drží při zemi,