Lykanský král kolem mě spěšně prošel a těžký tmavý plášť mu za širokými rameny zavlál ve vzduchu. Vykročil k masivním dubovým dveřím s predátorskou ladností, jeho mysl už se upínala k nouzové situaci venku.

„Dělej jí společnost.“ Hodil ten příkaz přes rameno zpanikařené služebné, která se třásla u vchodu.

Zmizel z velkolepé síně trůnního sálu dřív, než jsem se vůbec stihla nadechnout, abych na něj