*POV: Kaia*

Zalknu se vlastním dechem a zakašlu do pěsti, když na mě dolehne naprostá absurdita jeho slov.

„Cože?“ zeptám se a můj hlas zní ve velké místnosti chabě a zlámaně.

Kaelen neuhne pohledem. Jeho intenzivní, oceánově modré oči zůstávají upřené na mé. „Zítra ráno se setkáme s radou. Oficiálně tě jim představím jako svou osudem určenou družku.“

Udělám vrávoravý krok vzad. Snažím se zpracova