*POV=KAIA*

Nylina hruď se zvedala trhanými nádechy. Svírala si srdce, rty se jí pootevřely, jako by chtěla něco říct – ale pak jí z nich vyklouzl zvuk.

Uchechtnutí.

Takové, které přešlo ve smích, ze kterého tuhla krev v žilách. Byl to zlomený, mrazivý zvuk, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech, a její hlas byl dost hlasitý na to, aby vyplašil vrány na okolních stromech. Po tvářích jí stékaly slzy,