O několik vteřin později se mé nohy dotkly země. Vzápětí Kieranova paže z mého pasu zmizela. Tahle část lesa byla hustší a neprostupnější.

Odpadlíci se pomalu přibližovali. Slyšela jsem, jak jejich nohy společně duní o zem.

„Proč jsme odešli?“ zeptala jsem se zničehonic.

Kieran neodpověděl. Oči upíral přímo před nás, do míst, odkud se měli každou chvíli vynořit odpadlíci.

„Ten vetřelec je pořád ta