252 — Čekání na zázrak

*POV=KAELEN*

Větrní koně se hnali kupředu. Vedl jsem válečníky a hnali jsme se do lesa. V panice se mi rozbušil tep, jak jsme se dostávali hlouběji a začínali zahlížet těla.

Očima jsem prohlížel každé z nich a hledal tváře, které jsem se děsil v těch hromadách spatřit.

„Sienno!“ zařval jsem. Zvuk se rozléhal lesem. Nikdo neodpověděl.

Můj stisk na otěžích zesílil. Byla v pořá