Ten hlas byl tichý, povědomý. Zněl jako Kaelen a to mě děsilo. Nechtěla jsem věřit, že je to on, nechtěla jsem přijmout fakt, že ten hlas v mé hlavě, který zněl tak slabě, byl jeho.

Kdykoliv ke mně promluvil přes naše pouto, byl vždycky tak jasně slyšet. Mluvil tiše, ano, ale mělo to svou váhu, přítomnost, která nikdy ani na okamžik nezakolísala.

Ale teď to znělo, jako by mezi námi byly míle, jako