254 — Pohřešovaný Blackbriar

*POV=KAELEN*

Koutkem oka jsem zahlédl, jak zazářilo zlaté světlo. Bylo povědomé, jako teplo, které se vkradlo do těla a stalo se vším – mou krví, mými kostmi, každým úderem mého srdce.

Mé oči však zůstaly přilepené na postelích přede mnou, na těch dvou nehybných postavách ležících na bílém povlečení. Jejich těla byla klidná, bez pohybu, až na nepatrné zvedání a klesání