258 — PTSD

*POV=KIERAN*

Otevřel jsem oči a před očima se mi rozostřilo.

„Jste vzhůru.“

Z paže mi okamžitě vystřelily přízraky a obmotaly se ošetřovateli kolem krku. S doširoka otevřenýma očima jsem vnímal své okolí. Prázdné krémové stěny, bílé povlečení na posteli, na které jsem teď seděl.

Muž se pod sevřením mých přízraků dusil, ale ten zvuk jsem sotva vnímal. Srdce mi bušilo až v krku, zatímco m