Na Valkaar těžce padla noc.

Z nejvyššího balkonu královského křídla vypadalo království pod rouškou tmy nekonečně — tisíce zlatých světel plápolajících napříč hlavním městem jako hvězdy uvězněné pod zemí. Z dalekých krčem k němu slabě doléhala hudba. Někde dole se smáli měšťané, strážní si měnili směny, kupci zavírali na noc své krámky.

Stále nic netušící.

Kaelen opřel obě ruce o chladné kamenné z