‚Samozřejmě, že ne!‘ pomyslela si Sloane rozzlobeně, ale dokázala se ovládnout a nevykřikla to nahlas.

Zvedla ruku, ukázala ke dveřím a řekla: „Je už pozdě, pane Kellane. Prosím, odejděte!“

„Omlouvat se vám nebudu.“ Rhys lehce zvedl jemnou bradu a tvářil se hrdě a odtažitě.

Když se otočil a vyšel ze Sloanina pokoje na koleji, prohodil: „Když tu ránu neošetříte, začne hnisat.“

Když Sloane